Ať už jste se rozhodli začít cvičit nebo začít opět cvičit, na své cestě se zřejmě setkáte s různými překážkami – nedostatek času, pokles nadšení, únava, nemoc… A snad nejzáludnějším vnitřním kritikem, který Vám bude našeptávat, že to cvičení stejně nemá cenu a v brzké době to jistojistě položíte.
Zásadní pro překonání těchto překážek je vytrvalost spojená s trpělivostí.
Každé malé dítě musí mít právě tyto vlastnosti, pokud se chce naučit jednou chodit. A i Vy (předpokládám, že určitě chodíte:)) máte tyto vlastnosti ukryté někde v sobě. Jen je třeba je najít a vynést na povrch.
Dítě má přirozený cíl – chce samo prozkoumat své okolí. Nedává si za úkol uběhnout maraton a ani ještě nemá vnitřního kritika, který by mu řekl, že je hloupé, když stále padá… A trvá mu to většinou více jak rok, než se chodit naučí.
Pohyb mu tak přináší volnost, svobodu a dobrý pocit, že vše potřebné zvládá samo. Vyhledává ho pak stále znovu a znovu.
Pozdrav slunci, který velmi ráda cvičím pro jeho jednoduchost a časovou nenáročnost, je toho skvělou symbolikou. Mnohé pozice z něj totiž dítě zaujímá na své cestě za chůzí zcela přirozeně.
Když jsem se ptala na motivaci svých klientek, které chodí opravdu pravidelně cvičit, shodly se na tomtéž. Dobrý pocit ve svém těle, více psychické pohody a hlavně cesta, kterou již urazily. To jejich hlavní motivace k pravidelnému pohybu.
Také od doby, co pravidelně cvičí, je už netrápí bolesti zad. A to i když cvičení třeba na nějakou dobu z různých důvodů vynechají. Je úžasné pozorovat tyto změny!
Více než na cíl se soustředí na samotnou cestu.