O bolesti v józe i životě

Možná jste také někdy zaslechli tvrzení, že jóga je pouze jedna. Já si ale myslím, že může mít mnoho podob, které jsou určovány nejenom jednotlivými směry či typy jógových cvičení, ale i osobnostmi samotných lektorů.

A právě osobnost lektora bývá často jedním z nejdůležitějších faktorů, který má moc ovlivnit to, co si klient pod pojmem jóga představí. A pokud se jedná o začátečníka, pak může dokonce někdy rozhodnout o jeho konečném vztahu k józe.

I když jsem měla na jógové lektory vždy celkem štěstí, setkala jsem se také s jednou výjimkou. Osobnost tohoto lektora mi zkrátka „nesedla“. A až později jsem pochopila proč…

O bolesti v józe

Bylo to na mé první lekci jógy poté, co jsem se přestěhovala do hlavního města za prací. Jednalo se o uzavřený kurz, který už párkrát proběhl v době, kdy jsem o něm nevěděla. Mohla jsem se však ještě zapojit a před uhrazením celého kurzu zjistit, zda mi bude cvičení v podání daného lektora vyhovovat.

Ve skupince bylo něco kolem deseti lidí. Bohužel, lektor na mě od první chvíle působil tak nějak neosobně. Byl jako by uzavřený ve svém světě a jeho aura asketického jogína se postupem lekce začala více zhmotňovat.

Když nás slovně nastavil do velmi náročné pozice s rukama za hlavou a pobízel v ní delší dobu setrvat, ozvala se nahlas jedna paní, že jí pobyt v této poloze již opravdu výrazně bolí. Jeho odpověď byla nekompromisní. „Maruško, to bude dobrý! Musíš vydržet a ono to přejde samo!“ A paní Maruška se opravdu snažila…

Ne, nechci tento příběh nyní hodnotit z pohledu fyzioterapeuta a kritizovat, co bylo na této hodině dle mého mínění špatně. Spíš mě inspiroval v zamyšlení.

Ano, jóga je sice i o sebedisciplíně, která nutí k obětem. Na druhé straně, je to ale ještě jóga, která vychází z Pataňdžaliho systému, kde je zdůrazňována ahimsa – tedy nenásilí a neubližování druhým, ale i sobě?

O bolesti v životě

Nechováme se i my občas sami k sobě jako onen asketický jogín? Musíš vydržet a ono to přejde…

Někdy je zajisté nutné vystoupit ze své komfortní zóny a vydržet i nějaké to nepohodlí. Právě to nás také nejvíce posouvá vpřed.

Na druhou stranu bolest, ať fyzická či psychická, je vždy nějakým ochranným signálem. Sděluje nám, že něco už není v pořádku.

Má být motivací k zastavení, zklidnění a naslouchání. Ne v pokračování něčeho, co nám nevyhovuje, odporuje či přímo škodí. Tady se bolestivá zkušenost může stát významným negativním stresorem, zvláště pokud stojí v konfliktu dvojího zájmu: co chci proti tomu, co bych měl a co se ode mne očekává?

Někdy se taková bolest může stát ale i důležitým životním ukazatelem, který nás oklikou naviguje k našim skutečným přáním a cílům. Proto bývá dobré jí spíše naslouchat a pátrat ve svém nitru.

Je to i v rukou lektora!

A dle mého názoru je více než užitečné, aby lektor nejen učil, ale i neustále klientovi připomínal, jak důležité je umět vnímat vlastní tělo a zároveň respektovat své tělesné pocity. I lektor totiž prostřednictvím jógy může ovlivňovat, jak se ke své bolesti daný člověk postaví. A to je opravdu velká zodpovědnost v době, která povětšinou stále ještě propaguje potlačování bolestí mimo jiné také hromadným podáváním léků, které bohužel často příčiny potíží vůbec neřeší.

Být lektorem jógy může být velká zodpovědnost, ale i velký dar. Obzvláště pokud takový lektor umí navést klienta skrze vnímání těla i dechu k jeho vlastní podstatě.

Myslím si, že taková cesta začíná právě uvědoměním a přijetím skutečnosti, ne jejím potlačováním. A mnohdy to není cesta vůbec jednoduchá!

S respektem k Vám i Vašemu tělu,

Martina