Velmi pravděpodobně to znáte také. Máte skvělé období, srší z Vás spousta energie a Vaše kondice roste strmě nahoru. Pohybu se věnujete celkem pravidelně a zatím se držíte. Jenže…
Pak se dostaví nemoc, dovolená, nějaké pracovní nebo rodičovské povinnosti a Vy NE a NE se ke cvičení opět dostat. Nemáte energii, čas a mnohdy ani náladu. Dříve jste cvičili třeba i čtyřikrát týdně alespoň hodinu, a tak se přirozeně chcete k této četnosti vrátit.
Jenomže toto mnohdy nebývá zrovna dobrá strategie!
Mnoho lidí si při návratu ke cvičení zvolí poměrně velké cíle (i když to tak nemusí vůbec vypadat!) a chtějí se co nejrychleji dostat zpět do své původní kondice, kterou měli, když pohybovou aktivitu přerušili. Tak začnou sportovat velmi intenzivně a s vysokou četností. Zkrátka začínají přesně tam, kde před časem skončili.
Ale právě tento přístup, jak se mi i mnozí z nich svěřili, není z dlouhodobého hlediska udržitelný. A tak po pár měsících končí. Ztratili chuť nebo je něco v těle začalo bolet či jinak brzdit a odrazovat od pohybu.
Je potřeba počítat s tím, že se v těle po určité době „pohybové nečinnosti“ odehrály nějaké změny. Např. určitý úbytek svalové hmoty v predisponovaných částech těla, prohloubení svalových dysbalancí – tj. zkrácení některých svalových skupin a oslabení jiných. Také je důležité po nemoci přihlédnout k oslabené imunitě.
Pokud tedy tělo za těchto podmínek vybudíme k velké aktivitě bez postupné adaptace, pak je mnohem větší riziko nějakého poranění, natažení svalů a následně ještě zhoršené regenerace.
Když si stanovíme, že za každou cenu musíme dodržet přesný časový limit pro pohybovou aktivitu, pak nás to bude více svazovat, než-li nám pomáhat. Dost pravděpodobně se bude vytrácet i počáteční nadšení, protože se radost přetaví v povinnost a seznam činností, které MUSÍME.
Život je pohyb a pohyb je změna. Můžeme s ní bojovat, anebo přijmout skutečnost, že i naše kondice podléhá neustálým změnám…
S respektem k Vám i Vašemu tělu,
Martina