Přítomnost ukotvená bolestmi v těle

V životě člověka, alespoň mně se tak zdá, se vyskytují jisté etapy, ve kterých přirozeně přibývá starostí a řeka života teče nějak rychleji. A čím více narůstá starostí, tím více je do hry vtahována právě naše mysl. Tak mnohdy trávíme i celé hodiny dumáním a rozebíráním nejrůznějších potíží z minulosti či se obáváme o naši budoucnost. Do jisté míry je to přirozené, ale…

Ztrácíme se v mysli, tím ale nevyužíváme plně své smysly.

Dary dětství

Dětství má ten velký dar, že ukotvuje hlavně v přítomnosti a ve vnímání sebe sama. Kromě toho, že si děti obvykle velmi dobře uvědomují své okolí, pak také, pokud je jejich vývoj fyziologický, vnímají citlivě sebe a své tělo, které tím i zároveň poznávají. Využívají k tomu naplno své smysly. S tím, jak postupně vyzrává mozek a také na dítě působí jeho okolí, se ale toto začíná měnit…

Často se pak stává, že je naše pozornost od smyslů přitahována někdy až k „nesmyslům“ v naší mysli.

Bolestivá přítomnost

Mnohdy jsme i zaneprázdněni pozorováním či posuzováním našeho okolí, takže nemáme už čas vnímat to, co se odehrává v nás a našem těle. A to může trvat až do té doby, než se objeví nějaká bolest. Ta nás totiž (v různé míře a v závislosti na její intenzitě) navrací zpět do přítomného okamžiku.

Když pocítíme bolest, obvykle víme, že se s námi něco děje… Bolest je takovým varovným signálem našeho těla. Funguje podobně jako kontrolka v autě. A najednou nám to dojde! S tou prací na zahradě jsme to zřejmě fakt přehnali, když nás teď bolí bedra. Šroubování jsme prováděli asi v nevhodné pozici, a tak teď cítíme zápěstí. No, a to neustálé zvedání prcka v nepohodlné poloze dává zabrat i naší krční páteři a také ramenům…

Zmiňované auto má tu výhodu, že u některých funkcí, ještě něž začne svítit kontrolka, můžeme mít tušení, že někde již vzniká potenciální problém. Třeba když nám začne docházet palivo, nemusíme čekat, až bude ukazatel v červených hodnotách. Můžeme přeci s předstihem toto palivo nabrat. Díky tomu se pak vyvarujeme situace, že jednou nedojedeme do cíle.

Přehlížená varování

Ale co naše tělo, dává nám nějaké signály dopředu? Ano, obvykle dává. Ale potíž je v tom, že poměrně mnoho lidí má téměř setrvale vypnuté tyto ukazatele a náznaky tak nevnímá. Problém obvykle zaregistrují jen, když svítí červená kontrolka, ba co hůř… Někteří, když už nikam, obrazně řečeno, nedojedou.

Bohužel, někteří lidé si již v dětství osvojili techniku potlačování různých pocitů, třeba i v podobě nepohodlí. A tak obvykle potlačujeme i v dospělosti svoji bolest léky, přemáháním se, sebezapíráním a popíráním skutečností. „Vždyť ta bolest není zas až tak hrozná. Zítra ještě dokončím rytí na zahradě. No, počasí na mě nepočká!“ Pak jdeme k lékaři, obdržíme kvanta léků, nějakou tu neschopenku a po určité době je to tu často znovu.

Všímavost jako cesta ke zdraví

Jednou z cest, jak zapnout tyto vypnuté ukazatele, je právě schopnost naučit se vnímat své tělo a pohybové návyky s ním spojené. Jakmile jsme napojeni na své tělo, všímáme si mnohem snáze nejrůznějších pocitů nepohodlí (často v podobě nepříjemných tahů a tlaků) mnohem dříve než se dostaví samotná bolest. Začneme také mnohem lépe pozorovat, které pozice či pohyby nám nesedí. Přirozeně v nich pak nebudeme zůstávat dlouhou dobu.

Jak jsem přebírala odpovědnost druhých až k zánětu jsem přišla

Tady se s Vámi podělím o jednu vlastní zkušenost. Když jsem nastoupila hned po škole do práce, dělala jsem vše opravdu zodpovědně. A to doslova. Přejímala jsem dokonce odpovědnost pacientů na sebe a snažila se řešit většinu zdravotních obtíží bez jejich výraznější pomoci. Příliš jsem je nevedla k vlastní aktivitě, a to jsem pak musela kompenzovat právě svojí intenzivní prací. Netrvalo dlouho a asi po necelém roce těchto mých praktik jsem měla výrazné bolesti v oblasti pravého lokte, předloktí a zápěstí. Jednalo se o zánět šlach, tzv. oštěpařský loket. V ruce jsem téměř neudržela ani hrnek s čajem!

Mé „sebeobětování“ pokračovalo tím, že jsem odmítla doporučení ortopeda, totiž dát ruku alespoň na 4 týdny do sádry. Chtěla jsem stále pracovat… Doma jsem tak zůstala jen 2 týdny s ortézou. Asi hádáte správně, jak se situace vyvíjela dál. Bolesti se záhy vrátily a já jsem se s nimi i přes vlastní snahy a terapeutické zásahy mých kolegyň potýkala ještě dalších pár měsíců. Neuplynul ani půl rok a bolesti tu byly znovu. To už jsem si ale řekla dost.  Bylo potřeba něco změnit!

Začít vnímat a dělat změny

Více jsem začala vnímat své tělo a pozorovat pohyby, které dělám denně nejen v práci. Vypozorovala jsem, že se dopouštím některých špatných pohybových návyků, které bylo potřeba změnit. A toto bylo zcela zásadní pro zlepšení mého zdravotního stavu.

Myslím, že většina fyzioterapeutů by z vlastní praxe souhlasila s mým tvrzením, že čím lépe pacient vnímá své tělo, tím je léčba rychlejší a celkově i úspěšnější. Při své práci ale potkávám stále mnoho lidí v nějaké míře odpojených od vnímání svého těla i jeho pocitů. Někteří z nich téměř nepociťují svůj dech či velké napětí některých svalů během běžných denních pohybů a jiní mají potíže třeba se svalovou relaxací.

Mnoho z nich by ani nenapadlo své zdravotní potíže spojovat mimo jiné i s nedostatečným vnímáním sebe sama.

Proto mám vždy radost, když se mi podaří pacienta navést k vnímání vlastního těla a jeho potřeb, třeba prostřednictvím korekce pozice či pohybu, kde najednou i bolest odezní. Bývají pak obvykle velmi překvapení, že jen malá změna v nastavení jejich těla působí takovou úlevu.

Pokud se plně soustředíte na sebe – na své smysly, pak už nemáte mnoho prostoru přemýšlet o různých starostech či v myšlenkách přebývat v jiném čase. Jste tady a teď.  Můžete vnímat svůj dech, chodidla nebo kteroukoliv jinou část Vašeho těla. Právě ta Vás bude vtahovat do přítomnosti.

Tím také budete i mnohem snáze zvládat obtíže a stres běžného dne. Ne, ty se samy většinou neztratí. Ale Vy budete vědět, jak je alespoň na chvíli nechat zmizet :).

Pro začátek se mi jeví jako jeden z nejsnadnějších praktických návodů, jak „utéct“ od starostí a začít lépe vnímat své vlastní tělo, právě pouhé pozorování dechu a postupná práce s ním. Přesnější návod naleznete zde /PŘÍRUČKA KE STAŽENÍ/

S respektem k Vám i Vaší přítomnosti,

Martina